Stránka ve stránce /text/
Za devatero horami a devatero řekami žila byla jedna malá roztomilá kočička Jůlinka. Byla hezky mourovatá a jako každá kočička byla pěkně neposedná a věčně se někde potulovala. Přesto měla své oblíbené místečko, kam se vždy ráda vracela. Byl to Terezčin malý, ale útulný pokojíček, kde ji každé odpoledne čekala mistička s čerstvým sněhově bílým mlékem. Jůlinka vždy vylízila mističku až do dna, pak si lehla Terezce na klín, nechala se hladit a vrčela blahem. Ovšem jednoho krásného dne Jůlinka utíká jako vždy po zahradě, hopsne na okno a kouká kouká, Terezka nikde. Prosmekne se pootevřeným oknem a skočí Terezce na stůl. Chvíli chodí po pokoji, hledá mističku, třeba si jen Terezka na chvíli odskočila a mističku s mlékem tady někde schovala, pomyslela si Jůlinka. Ale nenašla ani mističku s mlékem, ani Terezku. Zklamaně skočila zpět na stůl a šup! byla venku. Co teď? Jůlinka má hlad, ale mističky s mlékem se dnes již nejspíš nedočká. Rozhodla se, že si mléko koupí sama. Cestu do města a zpátky přeci zná a sehnat ve městě mističku mléka přece nemůže být problém, vždyť Terezka si odtamtud vozí mléko každý den.